SLOKY.

Antonín Sova

Je bez lidí, bez příbytků pláň rovná, plochá, písčitá... Strom vadnout nechává snítku v své touze bezmocné... A vítr-li kvílí, vyčítá jak dítě nemocné... Ale když slunce vzhoří, své žhavé růže hází do věčna, zázrak se nový tvoří: Hle, v jiskrách živých od rána pláň pustá, smutná, písečná své zpívá „Hosanna“... Ó mé dny šedivé, chvíle té nebýt, „Hosanna“ jež zpívá, jak chůd bych byl, naděje bílé nad hnízdy nelítat, – nemoci srdce dát, když chtívá se celé odevzdat...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1451. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LISTOPAD (Karel Toman)
  2. PŘIJÍMÁNÍ. (František Taufer)
  3. STÍNOVÁ HRA. (Karel Hugo Hilar)
  4. DALEKO NĚKDE (Jiří Mahen)
  5. Podzimní večer. (František Taufer)
  6. UMŘELA LUNA. (Růžena Jesenská)
  7. KVĚTINY A ŽENY. (Zikmund Winter)
  8. Moje matka. (Otokar Březina)
  9. ZEMĚ. (Antonín Sova)
  10. ALLELUJA, ALLELUJA! (Xaver Dvořák)