Podzimní večer.

František Taufer

Zas v tichu mojí samoty dva ohně hoří: krev srdce, živá pochodeň, a v krbu dřeva vonící. Kus pryskyřice, daný na plotnu, zas dechne jako milované boří, kde do podušky mechové sny těžká hlava pozvolna se vnoří. Života hymnus, prohřátý vzpomínkou na růže, zpívají básníci a hodiny měří můj marný čas. S podzimu listy barevnými nepokoj touhy napadal mi v duši. Čas míjí kolem oken mých jak ostražité kroky zvířete, a všechny chvíle nezachycené se rychle ztrácejí a jinde vzruší bytostí cizích na tisíc, však na mé dvéře vícekrát už nezabuší. Hvězdy, až nádherou jiskřivou ramena noci zastřete, zda zkrášlíte tesklivé moje sny? A v krbu dřevo hořící, v srdci krev pobouřená praská. Teplo, nesmělý zbytek požáru letního, bloudí mou samotou jak zapomenutá láska... Tajuplná a jenom k zasvěceným mluvící zkazka je praskot dřeva. A prosba zbloudilého za večera pozdního, toť proudění hořící krve zlé!

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

232. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  2. ANGELUS (Rudolf Medek)
  3. V polibení. ( K. Egor)
  4. TULÁCKÁ ELEGIE. (František Taufer)
  5. ROZŘEZÁVÁM NOVOU KNIHU. (František Taufer)
  6. SLOKY MELANCHOLICKÉ (Otokar Březina)
  7. Děvín (Rudolf Medek)
  8. Rukojmí (Rudolf Medek)
  9. PÍSNĚ KE CHVÁLE DÍVČÍHO TĚLA. (František Taufer)
  10. Bouquety podzimní. (Otto Gulon)