Děvín

Rudolf Medek

Za noci zrozena kdy hvězdy osa(J6f) pada v propasti a darem kouzel zlých(J6m) své srdce ky zřím své jaro stmě(J6f) jít hluší nevonnou bez kvě rozkvetlých(J6m) Můj život vstříc jde tmě a navždy oči žha(J6f) ji vssáva mou sudbu neznámou(J6m) Mráz žalu jde v mou krev Ach komu vlasy pla(J6f) tvář smavou zaha kdo vezme krásu mou(J6m) k muži netoužím nedotknu lo(J6f) chce zráti bez ho květ v samotách(J6m) Lip ni chat chce a v rose koupat čelo(J6f) jsouc ze poutem vzpučelým v temnotách(J6m) Chce tančit po jích kde levko dech vo(J6f) a hvězdných sasanek se ro sněž tlum(J6m) chce chat ni míz a šťávy ssát jež ro(J6f) břiz nahost panenská jak rostou k oblakům(J6m) Slast neznám polibku když na rtech mužů plane(J6f) a v ňadrech probou divo žádosti(J6m) v rty moje žízni jen ran rosa skane(J6f) mír slunce jitřho se v ňadrech rozhos(J6m) A když jas poled mi rozpaluje ústa(J6f) k zdrojům chýlím se jež zjev můj zrcadlí(J6m) div sladce tajem jak květ jenž ze dna vzrůs(J6f) zřím cud obličej jenž hou pobled(J6m) Však šera truch stín když v háj se rozestí(J6f) včel hudba tlume dozní soumrakem(J6m) mne noci klid rve úzkost ňadra si(J6f) vzruch váš jak zlý host se zta v srdci mém(J6m) A hledám vek svých bych polibky jich pila(J6f) s rtů ru planoucích co zraky jejich žhnou(J6m) tmou vla půlnoci bych žízeň ukojila(J6f) jež hoří v hrdle mém a tichem chvěje mnou(J6m) Spíc v loktech lostných své ome druži(J6f) o požáru sním jenž v ňadrech mých teď vzplál(J6m) Ach mečem krvavým bych chtěla mstít se muži(J6f) svou zvu provolat s temene srázných skal(J6m) za zrádnost pocelův a úzkost pustých no(J6f) za znásil hnus služebnost nevlídnou(J6m) za chu nezkrotnou a drsnou tvrdost moci(J6f) za okla žal za touhu neklidnou(J6m) za hrůzu samoty a váš probuze(J6f) za bolest mateřskou jež krásu pohro(J6m) za všecko chtěla bych se mstíti zneuctě(J6f) za všecky rmut dny žen věč poroby(J6m) A vtrhnout do občin s žhnoumi smolnicemi(J6f) ve zbroji těz kněžna odvety(J6m) žár ohňů roznítit po ce svo zemi(J6f) k slunci povznésti žen stup prokle(J6m) Však žel jho potup že bezným jim zdá se(J6f) A posléz zrazeny svou vlast odvahou(J6m) v lstné padnou ruče v své krvelač kráse(J6f) po mar odluce zas najdou šeň svou(J6m) A já blesk ohni snad se skály se zřítím(J6f) vždy sama hrda vždy a panna kvetou(J6m) A jako zla plaz kdes zhynu mezi kvítím(J6f) jak hvězda v pádu svém a ve tmách blednou(J6m)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

208. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  2. ***   Hvězd slzy žhavé ve věčnosti klíně, (Otakar Auředníček)
  3. Podzimní večer. (František Taufer)
  4. Píseň o divokém máku. (Růžena Jesenská)
  5. ABYS NEVIDĚLA. (František Taufer)
  6. HVĚZDY (Rudolf Medek)
  7. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  8. FATUM. (Adolf Červinka)
  9. VTĚLENÍ (Jan Opolský)
  10. Ctih. Anna Kateřina Emmerichová. (Sigismund Bouška)