ABYS NEVIDĚLA.

František Taufer

Své oči zavři. Přec mne uzříš pláti, pochodeň živou, jež k tvé slávě hoří. Neteskni po dni, jenž se nenavrátí, přijmi noc ticha, která se ti dvoří. Mé rty jak lodě plachtoví se chvějí a pocel jediný se mění v příval, jímž dám ti krev a zanícení její, by z noci vstal nám den a zpíval. A budu němý, neboť moje slova ve výhni rtů se v popel trpký spálí. Sám přijmu hořkost tu a rty mé znova tvých budou ždát, by cele se mi vzdaly. Jak slyšela bys šepot palem, kvítí, tak skolébáš se v něhu zapomnění. V míjivé náruči mé budeš sníti o plodu, jenž tě v nesmrtelnou změní. Své oči zavři, abys neviděla bolesti, která nesmrtelné tvoří. Vteřiny mrou. A krása tvého těla věčnými nadějemi bíle hoří.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

546. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  2. PÍSNĚ KE CHVÁLE DÍVČÍHO TĚLA. (František Taufer)
  3. VŠEDNÍ CESTOU. (Vladimír Houdek)
  4. Vzývání měsíce (Rudolf Medek)
  5. SKRYJ SE. (František Sís)
  6. SLZA (Arnošt Procházka)
  7. Děvín (Rudolf Medek)
  8. MODLITBA K NOCI. (František Taufer)
  9. PROROK (Otokar Fischer)
  10. Čtyři písně mé mladé milence. (Otto Gulon)