PANNINA PÍSEŇ NA BOŽÍ TĚLO.

František Taufer

PANNINA PÍSEŇ NA BOŽÍ TĚLO.
To duše jara veselá se ve mne vlila, proud vůní lesních zatočil se kol mé hlavy, neznámá ruka v struny srdce uhodila, že zvoní lahodně jak zvony boží slávy. A chtěla bych dnes mezi družičkami jíti, ve věnci poupat růže bělostná a žena, královna lásky, mládí, života a kvítí, jež krásná nebesa zří pro vždy otevřena. Však před oltáři pokorně bych neklekala. S obláčky kadidla bych zvedala se k výši, kde modrá prohlubeň se na mne pousmála jak píseň dětských rtů, již dnešní jitro slyší. Jak ten, kdo zbaven okovů, jdu volná svěží a pyšná vůněmi; a neponížím čela, až sletí výzva posvátná z všech rtův a věží. Já slavím rozkvět svého panenského těla. 33