PANNINA PÍSEŇ NA BOŽÍ TĚLO.

František Taufer

To duše jara veselá se ve mne vlila, proud vůní lesních zatočil se kol mé hlavy, neznámá ruka v struny srdce uhodila, že zvoní lahodně jak zvony boží slávy. A chtěla bych dnes mezi družičkami jíti, ve věnci poupat růže bělostná a žena, královna lásky, mládí, života a kvítí, jež krásná nebesa zří pro vždy otevřena. Však před oltáři pokorně bych neklekala. S obláčky kadidla bych zvedala se k výši, kde modrá prohlubeň se na mne pousmála jak píseň dětských rtů, již dnešní jitro slyší. Jak ten, kdo zbaven okovů, jdu volná svěží a pyšná vůněmi; a neponížím čela, až sletí výzva posvátná z všech rtův a věží. Já slavím rozkvět svého panenského těla.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1414. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Písně svatební. (Milan Fučík)
  2. KVĚTINY A ŽENY. (Zikmund Winter)
  3. Podzimní večer. (František Taufer)
  4. O cítím v sobě, ve všem BOHA zas, (Adolf Racek)
  5. MODLITBA ZA MILENCE (Karel Hugo Hilar)
  6. ŽIVLOVÉ DUŠÍ (František Odvalil)
  7. XXIX. Renaissance. (Xaver Dvořák)
  8. NOVÉ JARO. (Adolf Červinka)
  9. K BÍLÉMU MĚSTU (Růžena Jesenská)
  10. RAPSÓDIE (Jaroslav Vrchlický)