PANNINA PÍSEŇ NA BOŽÍ TĚLO.
To duše jara veselá se ve mne vlila,
proud vůní lesních zatočil se kol mé hlavy,
neznámá ruka v struny srdce uhodila,
že zvoní lahodně jak zvony boží slávy.
A chtěla bych dnes mezi družičkami jíti,
ve věnci poupat růže bělostná a žena,
královna lásky, mládí, života a kvítí,
jež krásná nebesa zří pro vždy otevřena.
Však před oltáři pokorně bych neklekala.
S obláčky kadidla bych zvedala se k výši,
kde modrá prohlubeň se na mne pousmála
jak píseň dětských rtů, již dnešní jitro slyší.
Jak ten, kdo zbaven okovů, jdu volná svěží
a pyšná vůněmi; a neponížím čela,
až sletí výzva posvátná z všech rtův a věží.
Já slavím rozkvět svého panenského těla.
33