JSEM BÁSNÍK SLUNCE.

František Eisler

Jsem básník slunce. Ne, který jen žvaní odvahu žírnou, a který se choulí před čestnou ranou a v zlém horování na odiv staví planou v prsou kouli! Miluju slunce, které ostře budí, co usnulo a v hnití marnou spásu hledá. Narážím prudce na čela a hrudi, kde hnízdí žal, jenž k slunci neprohlédá! Chci liják být, jenž zprahlou bije zemi, by prosák’ povrch skornatělých bratří – úrodným žárem, který blesky všemi chce k slunci zdvihnout to, co slunci patří! Ať raší šumně, bouřlivě a zdravě života símě nádherné a prosté na postrach babám, ale síle k slávě, golgatské síle, která k slunci roste!

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

919. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ PÍSNĚ (Antonín Klášterský)
  2. MELODIE. (Ludvík Lošťák)
  3. BALLADA. (Josef Svatopluk Machar)
  4. III. Já prosím. (Jan Vřesnický)
  5. V obilí. (Jaroslav Vrchlický)
  6. DVA MOTIVY Z ALEJÍ STARÝCH LIP A JABLONÍ V MNÍŠKU POD BRDY. (Emanuel Čenkov)
  7. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)
  8. Na poli. (Josef Václav Sládek)
  9. DOZNĚLA PÍSEŇ. (Karel Babánek)
  10. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)