PRAELUDIUM.
Tuba.
Do dneška jste, lide nevěrecký,
slávy, rozkoší a zlata pilni;
rod váš s bohy falešnými smilnísmilní,
Leviathan omámil vás všecky.
Pokořte se, nebeborci hrdí!
Zbičujte své duše kajicností,
ať se poskvrn šarlatových zhostí,
dokud čeká Boží milosrdí!
Nevzhlédejte více k Spasiteli –
Soudce hněvem ohromí svět celý,
plémě nekajicné zahyne!
Flétna temná.
Miserere nostri, Domine!
Vox coelestis.
Já Láska jsem.
Mé Srdce v oltářním stánku
jest v laskání lahodou vánku
a v toužení sálavým plamenem.
32
Aj, brána volna v jeho chrám!
Ó vejděte, já věky ždám!
Nech bolestně zvenčí
spleť trnová věnčí
to Srdce mé na pohled chudé,
v něm neznámý světu
vděk purpurných květů
vás nádherou opíjet bude;
a skvrny-li na vás, ty zmaří
a v obry vás nadlidské zjaří
žár milosti v něm rozlité.
Vox humana.
Jesum ardenter quaerite!
Plné varhany.
Svatý, svatý, svatý
Pán Bůh zástupů;
nezůstane bez odplaty,
kdo proň trním vlekl paty
a nes’ potupu.
On slzy nám osušil, zahojil vředy a rány,
Jím za nářky smutku nám prozpěvy jásavé dány
a za nocí života příšerné hrůzy a tmy
zor v Jeho tvář bleskotnou věčně se hroužiti smí;
On v útěšném ráji nás hostí, kde Beránek sladký
dlí milostně v rozkošném náručí Královny Matky,
kde skvostnými jízvami pěti jak slunci nám svítí
a zázračným leskem jich nadšení svaté v nás nítí
33
a v hrudi své ránu,
všech sladkostí bránu,
své miláčky zve.
Echo.
Přijď království Tvé!
34