MOZOLY.
Při prostém a skrovném stole
Ježíš v mládce dospělý,
Maria a vetchý Josef
po práci si hověli.
Ježíšovi, chléb když lámal,
na ruce máť pozřela,
manželu pak vyčítavě
řekla celá ztruchlelá:
„Hle, můj choti, milý Ježíš
mozoly má na rukou;
tesařením ruce měkké
příliš se mu otlukou.“
Nemeškal choť na výčitku
přímý odvět choti dát:
„Nějaký ten mozol vidím
na těch měkkých rukou rád.
Z Ježíše se utěšeně
dělá tesař poctivý;
kdybych ihned oči zavřel,
snadno tě sám uživí.“
Přikýv’ Ježíš Josefovi
hlavou lepých kadeří,
pohledem pak nejvlídnějším
utkvěl na své mateři:
„Shledala jsi, zlatá máti,
na mých rukou mozoly;
kéž tě pro ty známky práce
dobré srdce nebolí!
55
Až ty ruce jednou hřebů
zbaví věrní přátelé,
rozkvetou mi na nich růže
čarokrásně zardělé.“
56