MOZOLY.

František Kyselý

MOZOLY.
Při prostém a skrovném stole Ježíš v mládce dospělý, Maria a vetchý Josef po práci si hověli. Ježíšovi, chléb když lámal, na ruce máť pozřela, manželu pak vyčítavě řekla celá ztruchlelá: „Hle, můj choti, milý Ježíš mozoly má na rukou; tesařením ruce měkké příliš se mu otlukou.“ Nemeškal choť na výčitku přímý odvět choti dát: „Nějaký ten mozol vidím na těch měkkých rukou rád. Z Ježíše se utěšeně dělá tesař poctivý; kdybych ihned oči zavřel, snadno tě sám uživí.“ Přikýv’ Ježíš Josefovi hlavou lepých kadeří, pohledem pak nejvlídnějším utkvěl na své mateři: „Shledala jsi, zlatá máti, na mých rukou mozoly; kéž tě pro ty známky práce dobré srdce nebolí! 55 Až ty ruce jednou hřebů zbaví věrní přátelé, rozkvetou mi na nich růže čarokrásně zardělé.“ 56