PTÁCI.

František Kyselý

PTÁCI.
Jsouc rozhoštěna v měkké pažiti a přeblažena, že smí hostiti plod božský ve svém lůně, v sad vábný Maria se dívala, kde polétala ptač a zpívala a vála květin vůně. „Ach, Synu Boží,“ šeptla, „jak ten svět, jen sestoupils naň, rozjasnil se hned a krásňoučký je celý! Kéž každý jeho tvor tě s povděkem co nejdřív uznamená v lůně mém a složí ti hold vřelý!“ Jen dořekla, ruch nastal veselý a hned se s kvítky v zobech sletěli k ní zpěváčkové malí a těmi kvítky její něžný klín, jejž za svatyňku zvolil si Bůh Syn, jak v počest osypali. Pak usedli a každý znáti dal, že rád by Pánu chválu zazpíval a stěží hlásek tlumí. I povelela šťastná matička, by pěla ptačí chasa drobničká, jak nejlíp každý umí. Hned zazvučely flétny, cymbály, když ptáčkové se dali do chvály a každý jinak zpíval, a mladá máti zbystřovala sluch a v lůně jejím včlověčený Bůh pln vděku v souhlas kýval. 19