POSELSTVÍ.

František Kyselý

POSELSTVÍ.
Spal Nazaret, když s půlnoci se rodil den výročitý viny Adamovy, jíž smrt a bída připadly nám v podíl. Kdo tušit mohl pod tichými krovy, že v Nazaretě rozvine se drama a dějin světa počne vývoj nový? Jen Marii, jež k Pánu bděla sama, že dojde k netušeným událostem, hlas tajný věstil, jaký zřídka klamá. Bůh Syn, jenž měl ji v srdci stálým hostem, tak sladkého v ní nabyl zalíbení, že stala se mu přežádaným skvostem. V té svaté chvíli modlitby a bdění vzlet její duše a vděk jejích ctností k ní mocně připoutaly jeho zření. Dél neodolal její spanilosti; vzplál všecek touhou býti synem panny, jež nepodlehla satanově zlosti. Než přál si, aby dívka prostá hany dřív určitě a volně na jev dala, že přijímá ten úděl svrchovaný. A co vším srdcem pro zmar světa lkala, k ní seslal archanděla Gabriele, jejž Trojice té zvěsti hodným znala. 14 Bylť poslem Božím osvědčeným skvěle a podobal se hněvem na satana i krásou nazaretské panně bdělé. Ten hned k ní vešel, horlivostí plana, a děl: „Buď zdráva, milosti vší hojná, Pán s tebou; přede všemis požehnaná.“ Slov těch se lekla panna bohabojná; než Gabriel se mluviti jal znova v ta slova laskavá a blahokojná: „Ó, neboj se, Pán v milosti tě chová! Aj, počneš syna; Ježíš bude slouti a bude králem domu Jakubova.“ Jak tonoucím, když příboj naň se routí, strach velký zachvěl překvapenou pannou, že stěží mohla skromně zašeptnouti: „Jak tyto věci podivné se stanou, když panenství mi k radosti a zdobě?“ Hlas jeho zazněl hudbou neslýchanou: „Duch svatý tajemně se snese k tobě a matkou učiní tě znenadání; Syn Boží bude slouti tvoje robě. Aj, s útěžkem, ač staroba ji sklání, též Alžběta je, zbožná teta tvoje; nic Bohu divy činit nezabrání.“ To praviv doufal, klidně před ní stoje, že rozhodne se dívka bohumilá i Pánu vděk i bez těžkého boje. 15 To napiatosti vážná chvíle byla, kdy Bůh ždál ode tvora vyslyšení, jímž jeho touha by se vyplnila. Však dívka pochopila v slastném chvění, že Pán, jenž práva tvorů věrně chrání, své věčné právo v tklivou žádost mění. l zahřímalo shůry zajásání, div zlaté hvězdy nestanuly v reji, neb dívka přivolila k nebes přání. Syn Boží vešel volně v lůno její. 16