ZÁZRAK V KANĚ.

František Kyselý

ZÁZRAK V KANĚ.
V Kaně mezi svatebčany jako hosté rozmilí Kristus Pán a jeho matka s potěšením stolili. Pojednou máť pozorlivá šeptla Pánu potají: „V nesnázi jsou hostitelé, neb již vína nemají.“ Toužně její snivý pohled upíral se na syna; on však pravil: „Ještě, matko, nepřišla má hodina.“ V mysli pak mu zvolna vznikal výjev plný veleby – S Otcem, Duchem vidí sebe slavně trůnit na nebi. Vidí svoje svaté rány nádherně se červenat, obzvlášť onu v bílém boku, plnou růži rajských vnad. K ráně té se přichyluje s láskou nejvýš slitovnou jeho máť, jež na nebi jest mnohomocnou královnou. Přitulena k němu hříží v bídnou zemi nyvý hled a naň snažnou prosbu vznáší, by tam zmírnil tíži běd: 65 „Synu, pro své rány shlédni na zemi kraj po kraji! Vína, chleba, kousku šatu, přístřeší tam nemají.“ Pohnut jest a vděčné lásky synovské mu praví cit, že své něžné roditelky prosbě nemůž’ odepřít. – Probrav se jak z vytržení dal Pán vážný naručest čerstvou vodou naplniti stojících tam džbánů šest. K údivu všech svatebčanů proměnil hned jeho kyn čistou vodu v šesti džbánech v nejjemnější ze všech vín. 66