KAJÍCNICE.

František Kyselý

KAJÍCNICE.
Šla cestou Maří z Magdaly a v tvář jí slzy padaly, neb láskou k Pánu zjemnělá vin těžkých bolně želelaželela. Všem zarmouceným oddalá máť Kristova ji potkala a vtiskla jí rty na čelo, až srdce v ní se zachvělo. Než Maří studem pojata ten čin jí vytkla v slova ta: „Jak líbat můžeš, světice, mne prohřešilou velice?“ By hořem všecka neznyla, máť Krista Pána přemilá k ní přivila se v pospěchu a hlásala jí potěchu: „Tys, drahá, všecko odkála, jaks Pánu želem roztálá slz deštěm nohy zrosila a polibky je posila. Ač chodila jsi necestou, však nynís Páně nevěstou a já vší láskou mateří lpím na tobě jak na dceři.“ A zarmouceným oddalá máť Kristova ji objala a vtiskla jí rty na čelo, až srdce v ní se zachvělo. 67