KAJÍCNICE.
Šla cestou Maří z Magdaly
a v tvář jí slzy padaly,
neb láskou k Pánu zjemnělá
vin těžkých bolně želelaželela.
Všem zarmouceným oddalá
máť Kristova ji potkala
a vtiskla jí rty na čelo,
až srdce v ní se zachvělo.
Než Maří studem pojata
ten čin jí vytkla v slova ta:
„Jak líbat můžeš, světice,
mne prohřešilou velice?“
By hořem všecka neznyla,
máť Krista Pána přemilá
k ní přivila se v pospěchu
a hlásala jí potěchu:
„Tys, drahá, všecko odkála,
jaks Pánu želem roztálá
slz deštěm nohy zrosila
a polibky je posila.
Ač chodila jsi necestou,
však nynís Páně nevěstou
a já vší láskou mateří
lpím na tobě jak na dceři.“
A zarmouceným oddalá
máť Kristova ji objala
a vtiskla jí rty na čelo,
až srdce v ní se zachvělo.
67