CESTOU Z EGYPTA.

František Kyselý

CESTOU Z EGYPTA.
Šli z Egypta jak vězni propuštění, hruď jejich rozvlňoval vroucný ples; z úst Mariiných znělo tiché pění a Josef směle hlavu vzhůru nes’. I s osla nesoucího zavazadla, ač nebyl blízek vody prameni, jak zdálo se, tíž vyhnanectví spadla, klus jeho podobal se křepčení. Než nejčileji božský pacholíček, jda napřed, nožky v sypký písek ryl; žár nadšení mu sálal z růžných líček, „Již domů, domů!“ zpěvně šveholil. „Co tvého syna,“ Josef k panně pravil, „tak mocně láká v našich předků zem, kde byl by jej snad života vrah zbavil a strádání mu bude údělem? Jak spěchem luzná tvářička mu plaje a touhou hlásek jeho rokotá! Co láká jej tak v našich otců kraje?“ A zvážnělá máť šeptla: „Golgota.“ 51