VZNEŠENÝ ÚKOL.

VZNEŠENÝ ÚKOL.
Duch svatý v nitra prahnoucí se vlinul. Zvuk s nebe jako vichru náhle ztich’, zjev žárných plamů nad hlavami zminul; klid zavlád’ v domě věrných Kristových. Tu Utěšitelových darů dbalý sbor apoštolů vyhrnul se ven; víc Židů zatvrdlých se nelekali, byl Kristus jimi směle veleben. V tu dobu v opuštěném večeřadle jen matka Ježíšova zůstala a v duši její prohřáté a zmladlé v žár láska k dílu spásy vzrůstala. Choť nebeský, jenž skryl ji pod peruti, když z něho Boží Syn v ní počat byl, v ní způsobil a zmocnil toto hnutí a hlasem tajemným k ní promluvil: „Slyš kázat apoštoly! V této chvíli jich družstvo, zbaveno všech okovů, již rozvinuje míru prapor bílý a šíří mladou církev Kristovu. Aj, vidím, jak se silou rozpínavou ta církev stává mocným tělesem; je vítěz Kristus toho těla hlavou a já.já, Duch Boží, duší jeho jsem. Ač hlavu má to tělo světodějné a já mu sílu divotvornou vlil, však ještě třeba dát mu srdce hřejné, jímž velmi rád bych tebe učinil. 84 Ó, rci, zda v tomto těle navždy mladém chceš zbuzovati zbožný ruch a cit a hřáti je, by nezmíralo chladem, zda církve srdcem mateřským chceš být?“ Jak na zvěst archanděla Gabriele, když měl se vtěliti v ní božský host, vše cítění a chtění ovroucnělé v ní změnilo se v prostou poslušnost. Vší něžnou myslí k tomu svolna byla; tu z chotě Ducha, jímž se dala vést, hruď její milost nová zaplavila a církve srdcem učiněna jest. 85