SŇATEK PANNY MARIE.

SŇATEK PANNY MARIE.
V miloklidné při svatyni kobě ve svatební obleči a zdobě Maria v div krásy rozvilá úpěnlivě modlila se k Pánu: „Nedej, panenství bych pozbyla!“ Vešli kněží a z nich jeden pravil: „Záhodno, by radostně se slavil manželský tvůj sňatek dnešní den, neb ti ženich z domu Davidova, zbožný tesař Josef, nalezen. Z těch, kdož snoubili tě v horké touze, šlechetnému Josefovi pouze vzkvetla bíle suchá ratolest; mimo to jsme holubičku sněžnou viděli mu na hlavu se snést. Za muže jej pojmeš z vůle Boží a Pán péči o tebe naň vloží, abys nestrádala ochrany; nebo nemáš otce ani matky, sirotek jsi útlý, bezbranný.“ Panna vzdychla, od modlitby vstala, s kněžími se do svatyně brala hledíc příští kormutnému vstříc; šla tam jako na smrt odsouzena, ale pevně v Pána doufajíc. 12 Ó, jak zdivili se svatebníci i lid mnohý v chrámě meškající, když se nevěsta tam zjevila! Nad libanský okotěšný cedr byla půvabná a spanilá. Nejvyšší kněz posvátnými slovy za choť usnoubil ji Josefovi, nejprostšímu z nápadníků všech; ona skromně uznala jej chotěm, utlumujíc bolestivý vzdech. Když pak při veselí na Sionu, uniknuvše svatebčanů shonu, v tichou síňku spolu vstoupili, rozhodně choť promluvila k choti, upírajíc naň hled unylý: „Byls mi před světem dán za manžela, srdce mé však zaujímá zcela a mým chotěm od dětství jest Pán; ty mnou pouze jako něžný bratr můžeš býti ctěn a milován.“ Překvapen a téměř v jednom dechu Josef Marii řek’ pro potěchu: „Díky, Maria, měj za tu zvěst! Moje panictví též Hospodinu od chlapectví zaslíbeno jest.“ A co s Marie rmut těžký spadal, cudný Josef, jenž se stěží nadál, jaká shoda jej k ní přivije, vroucně vzjásal: „Ochráncem tvým budu.budu, moje krásná rajská lilie.“ 13