CESTOU S POHŘBU JEŽÍŠOVA.
Básníku Janu Sajícovi.
Jan.
Pán milý na kříži mě učinil tvým synem;
nuž, pojď a zůstávej v mém domě pohostiném.
Maria.
Kam ty, tam půjdu já; neb k tobě, dobrý Jene,
lne vší svou důvěrou mé srdce zkormoucené.
Jan.
Ach, kéž jsem andělem a svatostí se skvěji,
bych pro tvou důvěru tě ctil co nejhodněji!
Maria.
Jen zůstaň člověkem a vzorem hodných synů;
to stačí důvěře, s níž k lásce tvé se vinu.
Jan.
Ó zářná světice, ó máti Páně rodná,
čí láska po Kristu tvé spanilosti hodna?
Maria.
Bys láskou hodnou plál, můj Ježíš na kříž vbitý
v tvé cudné nitro vlil své lidské něhy city.
Jan.
Bych krásně k tobě lnul, jak nejvroucněji toužím,
tvé lásky vzájemné přec nikdy nezasloužím.
Maria.
Když Ježíš na kříži mě jmenoval tvou matkou,
v mé srdce zároveň vlil k tobě něhu sladkou.
78
Jan.
Ó, rozkoš nebeská, smít „bratře“ Pánu říci
a jeho rodičku mít matkou milující!
Maria.
Ó, rajská útěcha, jíž jazyk nevypoví,
v tvém srdci, Jene, mít krb lásky Ježíšovy!
Jan.
Mně svatým zůstane vždy slovo Krista Pána,
jímž péče o tebe mi s kříže v odkaz dána.
Maria.
A mně tvou péčí v ráj se změní jizba nízká
v tvém domě pokojném, jenž kyne nám již zblízka.
Jan.
Nuž, v dům ten pokojný vstup jako do přístavu
a k oddechnutí v něm skloň ustaranou hlavu.
79