Byl Tomáš synek pána z Akvina(J5m)
hoch nadaný a duše nevinná(J5m)
rád slabikoval ač byl ještě malý(J5f)
a Matky Páně půvab neskonalý(J5f)
jej zajímal jak zářná vidina(J5m)
Ví Bůh kde jednou lístek bílý vzal(J5m)
jenž zdobným písmem jeho pozor jal(J5m)
že prstkem ukazoval na písmena(J5f)
a čet až tvář mu vzplála do červena(J5f)
jak v četbě přemilé se rozkochal(J5m)
Jej chůvin zastih ostražitý hled(J5m)
a ta mu četbu zabírala hned(J5m)
jí na odpor hoch postavil se hbitě(J5f)
v pěst malou lístek sevřel vzdorovitě(J5f)
a za nic nedal jí veň pohledět(J5m)
Své přísné chůvy zdolav úsilí(J5m)
v boj s matkou vešel čtenář spanilý(J5m)
co čte chtíc vědět popadla jej prudce(J5f)
a lístek vytrhla jejž svíral v ruce(J5f)
až slzy od žalu jej zalily(J5m)
A matku radost rozjařila tak(J5m)
že zjasněla jí tvář a vzplanul zrak(J5m)
když na lístku čtla onen pozdrav sladký(J5f)
s nímž k Panně čisté do chudičké chatky(J5f)
kdys anděl Páně slétl od oblak(J5m)
Však Tomáš myslil vida matku číst(J5m)
že málo u ní poklad jeho jist(J5m)
a neustával od nářku a pláče(J5f)
až posléz přihopkoval jako ptáče(J5f)
a vychvátil jí drahocenný list(J5m)
Zisk tento velmi Tomáši byl vděk(J5m)
a hošík milý chytře na svůj věk(J5m)
jen vteřin několik si rozvažoval(J5f)
kam vzácný lístek bezpečně by schoval(J5f)
a pojednou jej spolk jak pamlsek(J5m)
Tím soustem uškodíš si na zdraví(J5m)
máť křikla plna teskné obavy(J5m)
leč Tomáši to sousto přišlo k duhu(J5f)
a brzo bylo známo zeměkruhu(J5f)
co zdaru měl z té rajské potravy(J5m)
Onť ze zdrávasu který z lásky sněd(J5m)
svou moudrost čerpal jíž se diví svět(J5m)
a čistotu jíž andělé a svatí(J5f)
až k údivu a nadšení jsou jati(J5f)
a jejíž chválu věčně budou pět(J5m)