SPLYNUTÍ DUŠÍ.

František Soldan

To asi blaho nadpozemské jest: mít prsa, na něž možno hlavu složit, a půl své tíže v cizí ruce snést a půl té cizí na svá bedra vložit. – A svoje touhy, smích svůj a svůj pláč vždy s cizím v slzách nebo v zpěvu smísit a proč? se neptat, neotázat – nač? a společně i zmírat i se křísit... Tak rád bych jednou zřel ten blahý svit a tak bych rád se hudbou duší opil, již, žel, jsem nemoh’ nikdy pocítit a – snad jsem ani nikdy nepochopil.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

890. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  2. Dětské sonety. (Xaver Dvořák)
  3. NAD PRÁZDNOU KOLÉBKOU. (Ferdinand Tomek)
  4. POJĎ, POLOŽ HLAVU... (Růžena Jesenská)
  5. Touha do dáli. (Bohdan Kaminský)
  6. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  7. None (Emanuel Miřiovský)
  8. V náladě večerní. ( K. Egor)
  9. JAK OBLAK. (František Taufer)
  10. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)