POZDRAV VRACEJÍCÍM SE FRANCOUZSKÝM LEGIONÁŘŮM
Proud dravý vzteku plynul kamsi v moře,
ponuře tek’!
A život náš, ten nebyl nežli hoře
a nežli vztek.
Vášnivé kletby, příliš těžké vzdechyvzdechy,
sten zoufalý...
V bezmezné hanbě pokořené Čechy
pěst svíraly.
Tu v slavné chvíli ve vězení mřížích
zasvitl den,
tu zřeli jsme, přibiti na svých křížích:
svět proměněn.
5
My zřeli spiti slávou náhlé zoře
růst vše a kvést.
A výkřik zazněl, Jericha zdi boře.
„Přec máme čest!“
Vám za to dík, ať kterákoli země
krev pila ctnou,
vám za to dík, že může naše plémě
jít s hlavou vztyčenou!
Vám za to dík, kdo jméno svého rodu
jste nesli v svět,
vám za to dík, kdož padli za svobodu
v květu svých let.
A uplétáme věnec neuvadlý
nesmělou pravicí.
U hrobů oněch klekáme, kdo padli,
a živým zdravici!
Počátek prosince 1918.