V PRVNÍCH DNECH PODZIMNÍCH.
Z chvil intimních.
Sklon k smrti. Podzim. Role mlhou vlahá...
Oblaka šednoušednou, jak jdou oblohou.
Já vyznat’ se chci steskem sebevraha,
zpovědí ztišit duši ubohou.
Tak je to špatné. Snad jsem šílil mládím,
když nemocno se špatnou touhou chví.
A přece duši ke vzpomínkám svádím,
by věčně trvalo to šílenství.
Já nemiloval. Já svou trpěl láskou
a láskou mou jsem chtěl mít přátelství.
Vím, chorých duší bylo sladkou maskou
a vrcholilo často v šílenství.
Vše ztraceno je. A vím, zapomenu
těch něco srdcí, která zbyla mi –
svou nechám duši trpět usmířenu
a ztracenými trpět touhami.
38
Mít věčný podzim. Nevzkřísit se ani,
když vím, že slabým, bídným žiji zlem,
a v sklonu k smrti že je milování,
jen špatnou fikcí v štěstí nestálém.
Sklon k smrti. Podzim. Dnes se zachtělo mi
zpovědí ztišit duši ubohou.
Je ticho. Měsíc světlo mlhou lomí...
oblaka šednou, jak jdou oblohou.
39