Jak prahlo srdce nám! Jak duše byla lačná!
A na obzoru mračna jen a mračna,
jež padla s nebe na čelo.
My sen svůj měli jsme a spíjel nás svým jasem,
leč mluvilo se o něm polohlasem
anebo o něm mlčelo.
Vztek byl v nás bezmocný a v předráždění chorém
jsme vídali jít prapor za praporem,
by zdvojil tíhu našich pout.
My viděli, jak směje se a šklebí
vrah odvěký a výkřik dral se k nebi:
„Nedej zahynout!“
V svém uzavření mohli jsme jen tápat.
Kdes východ v krvi, v krvi jih a západ.
Vše pusté hordy ničily.
Nám říkali, že co je, býti musí.
A v onu chvíli přišla zpráva z Rusi,
že prapor náš jste vztyčili.
Co cítili jsme, těžko říci slovem.
My nestáli už nad národa rovem,
my zřeli jeho kolébku.
A zoceleni rodných bratří činem
my věřili, že bez cti nezahynem’,
čelili hrozbě, pošklebku.
Ó, všichni vy, kdož bili jste se prví:
svoboda vaší zrodila se krví,
vy dodali jste víry, sil.
A když pak přišla chvíle zkoušky vlastní,
my vzpomínali na vás, jsouce šťastni,
že s vámi jeden úkol máme, cíl.
Což zapomenout možno za čas krátký?
Dnů všedních shon vypudil z myslí svátky,
mrtvo, co žilo tenkráte?
Což národ v budoucnost jde zlhostejnělý?
– Vy, kteří na reky jste zapomněli,
na sebe zapomínáte.
Zapomínáte v poživačném chvatu
na včerejšek svůj, lepší na podstatu,
na krásu prvých počátků.
Zapomínáte, vrah že ještě kdesi,
a nevidíte vrátky vcházet běsy
v „maličkou naši zahrádku“!
Oh, nevidíte přes nízký plot její,
jak nenávistné oči nahlížejí,
jak vztekle pěst se zatíná!
Ty hýčkáte, kdož zradili a zradí,
a pohozen je mezi harampádí
prapor, jejž zvedla Družina.
Posledně volám v chvíli nenávratné:
nezapomeňte na dobré ni špatné!
Nezapomeňte na čin ani hřích.
Zle, kde se národ z dějin nepoučí!
A lehkověrní, kdo vám za to ručí,
že zmizel stín dnů minulých?
Rozpomeňte se! Učte se! A vizte!
Kde zlato bylo zkoušené a čisté
je nezahoďte do braku!
Čest muži čestnému, dík, kdo je hoden díků,
vzpomínku oběti a vavřín bojovníku!
A trest a kletbu bídáku!
Rozpomeňte se na čas dávno zašlý.
Tak najděte se, jako jste se našli!
Prozřete, než se zešeří.
Připravte se! Hle, vichřice se zvedá.
A stokrát lidu nešťastnému běda,
jenž v spravedlnost nevěří!