***

Viktor Dyk

Oh, jak je zvláštní lesy jet, kdy poslední pták utichá, oh, jak je zvláštní rozumět vzdechu, jenž v houští zavzdychá! Jaký to klid v tvé srdce pad’, veliké porozumění. Ovívá horké spánky chlad, konejší barev ztlumení. Na místo hluku tichá řeč moudrosti plná, pokory. Na místo lidí vážný klid borovic ztichlé obory. A možno klidně kynouti těm stínům noci, které jdou. A třeba raněn, splynouti s nezranitelnou přírodou.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

129. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V lese. (Ladislav Quis)
  2. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  3. LIV. Co zmůže, co zmůže (Jaroslav Vrchlický)
  4. ECHA Z RÁJE. (Vladimír Frída)
  5. Melodie. (Josef Kuchař)
  6. VII. Už vím, jak země mladne, (Vítězslav Hálek)
  7. I. Jste, Čechy mé, jak strom je v širém poli, (Josef Václav Sládek)
  8. V lese. (Jaroslav Vrchlický)
  9. PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  10. TICHÝ DEŠTÍK... (František Kvapil)