LILEIA

Hermor Lilia

Věky bývaly, kdy z černé oblohy zář jediné jen hvězdy Lileiy klouzala po sliznatých hřbetech ryb a kdy celé lidstvo nebylo než jednou buňkou v moři pravěkém. To byla hvězda, z které fluidum sil duchovních se mocně vlévalo po mnohá neúrodná tisícletí v naši sféru, probouzejíc v ní hnutí prvoků a později blekot pololidí vzpřímených. I moudrý Manu vyšel z něho i Zeus a jasné jitro Hellady. Lileia zašla dávno dřív, než první člověk zrobil první kyj, a rozkotaná v troskách kolotá. Však její síly vlnily se dál v horách, kovech, vodstvech, řasách a tvořícím se žití vědomém; dosud hudbou v našem nervu jsou. Byl večer nesmírného ticha, když nade globem pustopustých vod a několika černých, mrtvých ostrovů zašuměly síly bohů, kteří přišli z fialové Lileie, aby utvořili slávu Země.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

737. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U moře. (Růžena Jesenská)
  2. MLHOVINA V ORIONU (Hermor Lilia)
  3. VŮDCE (Jan Opolský)
  4. Dva bývali, jimž osud, zastřen tmou, (Hermor Lilia)
  5. OD DÁLNÝCH HVĚZD. (Zikmund Winter)
  6. Píseň hvězd (Otokar Fischer)
  7. KOUZELNÍK (Otokar Fischer)
  8. HVĚZDY. (Emanuel Čenkov)
  9. TERRA TENEBRA (Jan Opolský)
  10. XCIV. Padesát let narozen být dřív anebo později, (Jaroslav Vrchlický)