U moře.

Růžena Jesenská

To bylo moře. Poprvé jsem stála u něho, mne jala závrať nesmírná a cosi toužného. Tak poprvé když oblohu by kdosi uviděl, by blankyt se mu s hvězdami a s mraky v srdci chvěl. Tak daleko, tak daleko šly vlny k nebesům, mně dmuly prsa k vlnění a duši k sladkým snům. To velké moře, co to je a za ním zase zem? To něco je, co burácí a zase září všem. To kus je země života a hluboký je hrob, dnes vlnou šeptá sladce: „Žij,“ a zítra: „Top se, top.“ Den desetkrát je promění, ni jednou dlouhý věk, je věčnou písní lesů, hor, měst, niv a slunných řek. Tak mnoho mizí mělkého pohledem jediným na nesmírné to velké nic, když měřím vesmír s ním. To krůpěj, a co potom my s vlněním duší svých? To ani nejsou krůpěje, to je jen pěna z nich.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

277. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LILEIA (Hermor Lilia)
  2. Svatvečer. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  3. KOUZELNÍK (Otokar Fischer)
  4. Ze všech chvil mých nejkrásnější (Jan Evangelista Nečas)
  5. Po probdělé noci májové. (Adolf Heyduk)
  6. NOTTURNO (Zikmund Winter)
  7. Od jara do věčna. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  8. XCVIII. Fantómy, bubliny (Jaroslav Vrchlický)
  9. V BÍLÉ NOCI (Božena Benešová)
  10. Píseň hvězd (Otokar Fischer)