RANNÍ ROZHOVOR
„Zpívej, zpívej, skřivánku,
když procitnou milující!“
„Je z polibků nebo z červánků
růžový nach na mém líci?“
„Nevím, ó, drahá. Vždyť v nočních tmách
vše u nás pozavíráno.“
„Milý můj, hle, už po špičkách
k lůžku nám vtančilo ráno.“
„Kolik hvězd sprchlo v tmavou tiš,
zatím co spala’s v mém klíně!
Věčnosti blíž jsme, zítřku blíž,
bližší jsme o noc hlíně.“
„Nehřeš! Nám co napsala
noc písmem diamantovým,
tobě – Přítomná-Bývalá –
v polibku jednou povím.“
„Věrná a dobrá! Při mně stůj,
z dlaní nech mne pít štěstí.“
„Řekni, že můj jsi, můj jsi, můj,
že u nohou tvých smím kvésti.“
„Tvůj jsem, když bdím, i ve spánku,
dni se náš den i stmívej.“
„Do ranního jasu, skřivánku,
do ranního jasu zpívej!“
64