RANNÍ ROZHOVOR

RANNÍ ROZHOVOR
„Zpívej, zpívej, skřivánku, když procitnou milující!“ „Je z polibků nebo z červánků růžový nach na mém líci?“ „Nevím, ó, drahá. Vždyť v nočních tmách vše u nás pozavíráno.“ „Milý můj, hle, už po špičkách k lůžku nám vtančilo ráno.“ „Kolik hvězd sprchlo v tmavou tiš, zatím co spala’s v mém klíně! Věčnosti blíž jsme, zítřku blíž, bližší jsme o noc hlíně.“ „Nehřeš! Nám co napsala noc písmem diamantovým, tobě – Přítomná-Bývalá – v polibku jednou povím.“ „Věrná a dobrá! Při mně stůj, z dlaní nech mne pít štěstí.“ „Řekni, že můj jsi, můj jsi, můj, že u nohou tvých smím kvésti.“ „Tvůj jsem, když bdím, i ve spánku, dni se náš den i stmívej.“ „Do ranního jasu, skřivánku, do ranního jasu zpívej!“ 64