OSTRUHY

Otakar Theer

OSTRUHY
V mé matky sténání a rady lékařovy, když první vzkřiknutí mé zaznělo komnatami, můj otec, jízdní důstojník, svým štěstím chorý, v pokoji vedle chodil, zvoně ostruhami. Ta hudba ostruh navždy v srdci zůstala mi. Na chůvě vymoh’ jsem, že v jízdárnu mne vedla, kde červení a modří dragouni ujížděli. Tu starý rytmistr mne k sobě bral do sedla a hop! a hop! a hop! už v čele čet jsme jeli, prach lítal do očí, a polnice nám zněly. Od dob těch v postýlku když spat mne ukládali jsem slyšel povely znít, trompety, chřestot zbraně, jak modrá vlna vpřed se eskadrony hnaly na koních zpocených, meč připravený k ráně, divoký lidí tlum, jenž mřít jde odhodlaně. To sen byl... Třeba teď na vážné věci myslit a knihy psát... než někdy starý mne sen zase zmámí. Tu modré zjevy jezdců zas se začnou křísit, trompety zpívají: „Nech pera! Pojeď s námi!“ A celou noc v mé hlavě zní to ostruhami. 30

Básně v knize Básnická pozůstalost: