JEL SMUTNOU KRAJINOU...

Otakar Theer

JEL SMUTNOU KRAJINOU...
Jel smutnou krajinou pod stromy uvadlými, pod stromy uvadlými zvolna jel, kůň k předu kráčel smutně kroky mdlými, a z tyčí telegrafních podzimní zpěv zněl. Jel smutnou krajinou. Vše žití zradilo ho, jsou ženy zrádné, zrádné myšlenky, zní havranů to hejno: „hoho, hoho“. Jel zvolna. Poprvé jel bez své milenky. Tak sladce mřelo by se. Podzim svity mdlými by mrtvé tělo zhalil ve svůj šlář. To tělo zryté zobci klovatými by v poli padlo sladce jako na polštář. Jel smutnou krajinou pod stromy uvadlými. 43