TVŮJ OBRÁZEK

Otakar Theer

TVŮJ OBRÁZEK
Tvůj obrázek jsem postavil u lůžka, na nočním stolku, o sirník jsem jej opřel. (Můj byt v hotelu je tak chudý.) Dívám se na tebe a dobře tě poznávám, i tvůj pokoj, vzorek, malby, na stěně obraz i portiéru. Dívám se na tebe před usnutím, dívám se na tebe v noci, když se probouzím, při hořící svíčce, i když za spuštěnou záslonou fanfára kohoutů zní v ranní šero. Říkám ti: „Holčičko! Usměj se! Proč hledíš tak smutně?“ a sám se usmívám, když se mi zdá, že rty zachvěl ti úsměv. Jsi mi tak blízká, tak vonná jsi, hmatám tě takořka, laskám se s tebou, z pod tvého kabátku cítím tvou pleť, voním tvé tělíčko, tvá drobná ňadra, bok hebký, hladké, vášnivé nožky. Sladko je milovat, sladko být milovánu! Ale teď vzorek pokoje připomíná mi, že je to týž, kde žiješ s tím druhým, kde se tě dotýká, kde tě hladí, kde se mu dáváš... Rychle! Shasnout světlo, abych nic neviděl, vše aby pohltila noc! 60