JSOU DNI

JSOU DNI
Jsou dni, kdy všichni kol mne mladšími se zdají, mé oči, myslím si, jen mladost potkávají, jdu na zemi a přec jak v božím šel bych ráji. Jdu. Za vrbou tu kdes je šklebná Zima skryta. Leč pro mne růže, hloh a bez i myrta zkvítá, a v trávě perlí se hlať rosy neupitá. Jdu. Z chladné dáli sníh jak krahujci sem fičí. Leč pro mne křepelka „pět peněz“ v brázdě křičí, a skřivan trylkuje, ten zpěvák trpasličí. Proč tento zázrak zkvet? Proč svěžest, kde jsou vrásky? Proč v dravce blízkosti zní sladká píseň lásky? Proč růže a proč hloh, kde Leden klouže na ski? Že v nitro nejhlouběj, až na dno, vstoupiv jaře, já svobodným se stal a tvůrčím ohněm záře, v své duše plameni rys Boží shléd jsem tváře. 56