POLEDNE RÁJE

Otakar Theer

POLEDNE RÁJE
Stál v stínu, o strom podepřen; i byla polední chvíle. Z pod větví k slunci vyhléd’: lvu se podobalo, a hřívu těžké chundelily blesky. Sám včera zrodil se; dnes, z jeho boku, žena. A srdce, jak černá prsť, v níž nezabral pluh dosud, se třáslo: žízní po rose a hladem po semeni. Co bylo, neznal; neznal ni, co bude, ni zla, ni dobra. Jen – na své pleti – sladkou koupel stínu, sta, statisíce hlasů zvířat vůkol a statisíce vůní. Šla boží chvíle polednem ráje. 65