SHLEDÁNÍ.
Zmrzlé vločky sněhu poletují k zemi,
chladivý jich dotek vniká v srdce mé:
Při Tvé milé zvěsti teskno, teskno je mi,
po dlouhých zas letech že se sejdeme.
Na rozhraní stáří s nachýlenou hlavou
potkáme se zase jednou po letech,
podáme si ruce s tváří usměvavou,
otázky nám vzplanou chladných na retech.
Vzpomeneme sobě prvých ruky stisků,
prvých sladkých dojmů v parku setmělém,
vysmějem’ se lásky pochybnému zisku
jak rozumní lidé s vtipem pod čelem.
43
Pokrytectví masku nastrčíme ke lsti,
přehlušíme na mžik bolesť v srdci svém:
důvěrně si řeknem’, jak jsme došli štěstí,
jak jsme milováni chotí, manželem.
Při rozchodu opět stiskneme si ruce,
všední jakous frázi sobě řekneme.
Doma pak se v divan vrhnem’ v staré muce
a v hruď rozjitřenou prsty zatneme.
44