SHLEDÁNÍ.

František Hais

SHLEDÁNÍ.
Zmrzlé vločky sněhu poletují k zemi, chladivý jich dotek vniká v srdce mé: Při Tvé milé zvěsti teskno, teskno je mi, po dlouhých zas letech že se sejdeme. Na rozhraní stáří s nachýlenou hlavou potkáme se zase jednou po letech, podáme si ruce s tváří usměvavou, otázky nám vzplanou chladných na retech. Vzpomeneme sobě prvých ruky stisků, prvých sladkých dojmů v parku setmělém, vysmějem’ se lásky pochybnému zisku jak rozumní lidé s vtipem pod čelem. 43 Pokrytectví masku nastrčíme ke lsti, přehlušíme na mžik bolesť v srdci svém: důvěrně si řeknem’, jak jsme došli štěstí, jak jsme milováni chotí, manželem. Při rozchodu opět stiskneme si ruce, všední jakous frázi sobě řekneme. Doma pak se v divan vrhnem’ v staré muce a v hruď rozjitřenou prsty zatneme. 44