JÁ VIDĚL V ZENITHU...

JÁ VIDĚL V ZENITHU...
Já viděl v zenithu své mladé touhy, já růžovým jsem v sny své patřil sklem, já na rtech svých jsem cítil pocel dlouhý, já v sadu lásky bloudil rozkvětlém. Já přemýšlel o blahu rajských slastí, já opájel se rosou letních rán, já cítil štěstí v duši mou se klásti, já hudbou nebe byl jsem kolébán. To vše jsem prožil jako v krásném snění – žel, v ráji tom že byl jsem jen co host. Pak přišlo hrozné, hrozné probuzení, a smutný návrat v drsnou skutečnost. 45 Je nyní zkalen zenith rmutu clonou, sklo růžové teď bezcenný je střep, a v bahně života mé touhy tonou, a místo sadu lásky – holá step. Teď s životem se peru o své bytí, a hořkých vzpomínek je plna číš, a slyším zoufalství v své duši výti: co pohřbeno, již nikdy nevzkřísíš! 46 OBSAH.
Strana Život7 Tak dávno tomutomu...8 Zda vrátí sese...10 Když vzpomínám12 Když tonul západzápad...13 Jen v vzpomínkáchvzpomínkách...15 To osud můjmůj...16 Mám říci vámvám...18 Cestou ku Golgatě20 Touhy mojemoje...22 Jako ta hladina23 Jsou prsa lidská zvonicí24 Co dusivá mi padla tíž25 Větry zahučelyzahučely...26 Astry27 47 Strana Princezno z pohádkypohádky...29 Jen výšvýš...31 Ku svým 30. narozeninám33 Ve vlaku35 Ó, noci letníletní...36 V pokoji večervečer...37 Terciny39 Na prerii hoříhoří!40–41 Výkřiky dušíduší...42 Shledání43 Já viděl v zenithuzenithu...45
E: jf; 2005 48