MÁM ŘÍCI VÁM...

František Hais

MÁM ŘÍCI VÁM...
Mám říci Vám, co v srdci mém se děje, když očí Vašich hledím do hlubin, či zjevit mám, jak myšlénka má spěje Váš tisíckráte zlíbat’ světlý stín, jak vřele toužím – žel Bůh, bez naděje – svou hlavu sklonit’ ve Váš dětský klín a ze rtů Vašich vnímat’ blahé zvěsti o lásce milenců a jejich štěstí? Mám uvolnit’ své vášně upoutané jhem pochybnosti v možnosť sladkých chvil a odkrýti své srdce touhou štvané, jež sledovalo pochybený cíl, či vyčkat’ mám, až do duše mi svane Váš luzný obraz nové zdroje sil, bych v posled ve vítězném s Vámi boji moh’ říci Vám: nuž miluj mne, buď mojí!? 18 Mám říci Vám, jak velmi líto je mi, že v žití svém tak pozdě zřel jsem Vás, jak srdce vlahne krve krůpějemi, tu bije bleskem, chabě sténá zas, jak povrhám již svými city všemi v tom poznání, že nevrátí se čas, kdy bez hříchu jsem Vás moh’ v náruč spjati a čelo, oči, rty Vám zulíbati? Mám zjevit’ vše, co slovy říc’ se nedá bez zjitření mých nescelených ran, co oko moje marně v Vašem hledá: tož víru v lásku, blaha rajský stan, jak v nitru mém vše trpkosť, žal a běda, že bouří života jsem na poušť štván, z níž bez shroucení ideálů není víc možné žádné, žádné navrácení? 19