NA PRERII HOŘÍ!

NA PRERII HOŘÍ!
I.
Na prerii hoří... Neslýchaným žárem vznítila se tráva, zvěř i člověk párem na útěk se dává. Divým shonem zvěře tlupy v před se ženou, člověk úpí s tváří uděšenou. Vše se tu sráží a bije, řve lev, had syčí, pes vyje. A živel dravý se nezastaví: plazí a vine se, skáče a letí, až zhoubu roznese ohnivou změtí. Vše je stonem co řve, vyje, ječí a se zmítá v křeči, hroutí se a boří. 40 NA PRERII HOŘÍ!
II.
Na prerii hoří... Vyřítil se smutek v prsou utajený ostrým šlehem důtek, jedním slovem ženy. Za ním kvačí vášeň vzplálá, vztek i lítosť neskonalá, že ta zrádná bytosť vzbouřila z mrtvého klidu všecku mou zoufalou bídu. Co bolesť sirá mi duši svírá, plazí a vine se, skáče a letí, až zhoubu roznese mučivou změtí: já tu v pláči trávím život celý s bědou osamělý a se zmítám v hoři. 41