JSOU PRSA LIDSKÁ ZVONICÍ.

František Hais

JSOU PRSA LIDSKÁ ZVONICÍ.
Jsou prsa lidská zvonicí, a srdce v nich je zvonem. Osud táhne za provaz, lehce teď, tu škubne zas – a zvon se chvěje zvučící tu jásotem, tu stonem. Do zvonice mé zabloudil kýs zvoník hluchý, slepý; drsně chytil za provaz, rozhoupal zvon v jeden ráz a škubal vztekle, trhal, bil – teď zvon tu leží v střepy. 24