V parku.
Tak náhodou jsem do parku
si vyšel na procházku:
tam u dětského kočárku
jsem zřel svou první lásku.
Plá spokojenost ze zraků
té baculaté paní –
však ještě jsem se z rozpaků
nevzpamatoval ani,
když opodál svou bývalou
zřím lásku druhou, třetí –
a všecky dávno vdány jsou
a všecky mají děti!
Rozechvěn v nitru kráčím dál
a smutně věsím hlavu:
Ty dívky, jež jsem miloval
jsou všecky v jiném stavu!
Ó, přírodo, jak mocná tys’
v své změně nevystihlé –
když já je vroucně líbal kdys,
jak byly všecky štíhlé! –
Je celkem manželů to věc
a cizí záležitost –
leč v duši své jsem cítil přec
nějakou divnou lítost...
9