V parku.

Roman Hašek

V parku.
Tak náhodou jsem do parku si vyšel na procházku: tam u dětského kočárku jsem zřel svou první lásku. Plá spokojenost ze zraků té baculaté paní – však ještě jsem se z rozpaků nevzpamatoval ani, když opodál svou bývalou zřím lásku druhou, třetí – a všecky dávno vdány jsou a všecky mají děti! Rozechvěn v nitru kráčím dál a smutně věsím hlavu: Ty dívky, jež jsem miloval jsou všecky v jiném stavu! Ó, přírodo, jak mocná tys’ v své změně nevystihlé – když já je vroucně líbal kdys, jak byly všecky štíhlé! – Je celkem manželů to věc a cizí záležitost – leč v duši své jsem cítil přec nějakou divnou lítost... 9