Rusalka.

Roman Hašek

Rusalka.
Před svatým Janem k podvečeru, když stráně zkvetly třezalkou, tam u rybníka za vesnicí já setkal jsem se s rusalkou. Ne v obligátním rouše víly, já shlédl ji – ať pravdu dím – ve vkusné letní toaletě s kloboučkem čistě moderním. A v ohon rybí nekončil též se obrys těla spanilý: moderní měla polobotky – kdož řekl by to do víly? Však její oči zelenavé se mocí chvěly tajemnou, a jen jsem do nich zadíval se, již polapila duši mou. Vítězně pohledy mé pila a slovům jen se smála mým, až po klekání uprchla mi s tím zrádným smíchem zvonivým. A jak to v pohádkách už bývá, já neuzřel ji nikdy víc – leč dodnes po ní touhou chřadnu, po nejhezčí z všech kouzelnic... 22