Deštivá Odyssea.

Deštivá Odyssea.
Deštivý a smutný den, jichž se duše děsí: Po Smíchově bloudil jsem na konci až kdesi. V proudech bláta brodě se, maně hlédnu stranou: Hle, tu černou punčošku žlutě pruhovanou...! Osmnácte nejvýš jar... (odhadl jsem v mžiku) – mimovolně řídím krok za ni po chodníku. Smíchov brzy přešli jsme, teď jdu Malou Stranou za tou černou punčoškou žlutě pruhovanou. Staré Město za námi a já v proudech deště, za ní mířím na Poříč – Kam dnes přijdu ještě? Co nás, muže, táhne jen (na mysli mi tane) k takovéhle punčošce žlutě pruhované?! 12 Marně s citem neznámým boj jsem svedl tuhý. – Zatím jsme už v Karlíně: Viadukt, hle, druhý! U jedněch vrat stanula – Kdosi zvolal: „Anna!“ Zmizela mi punčoška žlutě pruhovaná! Udiveně hledím kol: Nejsem sám! – Ba, věru! – Šest nás stojí dokola zaraženě v šeru! Šest nás v dešti přišlo sem (pryč s vytáčkou planou!) za tou černou punčoškou žlutě pruhovanou...! 13