Reminiscence.

Reminiscence.
Na Palackého mostě jsem stál kdys v srpnovém parně a pozoroval se zájmem rej čilý na plovárně. Když slunce zžíhá krk i tvář, jak láká chladná lázeň! – A ty máš ještě kancelář a potíš se jak blázen! Mít tak jen plavky a nic víc, oh, to je rozkoš jistá! – Na celé řece, možno říc’, nebylo prázdného místa. Plavci a plavkyně, lodičky přerozmanitých tvarů, opodál parník maličký vypouštěl hlučně páru. V tom mimovolně tajím dech: pode mnou v lehoučké yole v rozmilých svůdných kostýmech dvě rusalky vypluly dole! 14 Dívenky sličné jako květ – ty tváře, ta ňadra, ty vlasy! Kolem mne bylo plno hned ctitelů antické krásy. A pak ten úbor plovací, vyhlídka věru řídká! Kmet jeden se ke mně obrací s povzdechem: „Ach, to jsou lýtka!“ Vzdýchali mládenci opodál i starci v jednom dechu – – Palackého most mi připadal jak v Benátkách známý „most vzdechů“. 15