Erotika romantická.

Roman Hašek

Erotika romantická.
Ten obraz znáte, drahá asi – já nevím, kdo jej maloval: – Princezna se zlatými vlasy dlí na vrcholu příkrých skal ve starém hradě. Unylá své vlasy v propast spustila milenci, který po nich vzhůru se šplhá, kam jej vábí sen... Poslední z dobrých troubadourů! Poslední z dobrých princezen! I já zde smutně bloudím kolem a hledím k Vám ve strmou výš. Po svahu nelze vyjít holém! (To obrazně teď myslím spíš.) Však kdybych stejnou cestou jen k Vám dojít moh’ jak rytíř ten – radš v propast sám chci padnout ke dnu, než způsobil bych bolest Vám, než z kadeří bych vyrval jednu, jež miluji a opěvám. – Té romantiky vůně létla tak z nenadání duší mou. Zas mluvím vážně. – Planou světla a hudba zní a tváře žhnou. 19 A nechť to srdce stálo mé: být u Vás, moje Salomé, když zrak Váš duši uspává mi a zapomnít dá starých ran – Za jeden bouřný tanec s Vámi rád hlavu dám jak svatý Jan! 20