Nesmělý milovník.

Roman Hašek

Nesmělý milovník.
Tak pravidelně k podvečeru k ní na návštěvu chodíval, způsobně v dveřích ukláněl se, políbil ruku. A nic dál. Pak s upejpáním dvorně sedl a šátkem stíral čelo, líc – ze zima je či slunko hřeje, jí vážně sdělil. A nic víc. A mnohdy začal rozpačitě cos náhle šeptat zardělý, tu naděj se jí v srdce kradla: ach, snad se dneska osmělí... Však, běda! Neřek’, co měl říci. Jen v omluvu cos zakoktal a způsobně zas rozloučil se. Políbil ruku. A nic dál. 33