PŘEC NĚCO ZŮSTANE...

Roman Hašek

Přec něco zůstane... – Z těch horkých záchvatů cos musí tady zbýt – ne truchlé vysílení: akt ještě poslední našeho dramatu hrán bude s pietou a v plném procítění. Přec něco zůstane... a někdy za šera, až sny své nadobro v hrob duší uložíme, – to třeba u krbu v mdlém klidu večera – se v tobě zbouří zas, co nedobito dříme... A marný bude vzdor! Duch lásky zemřelé Tvé smysle obemkne, a ve spasmickém pláči se budou touhy chvět ze hlubin vyvřelé, je náhle ucítíš, jak tiše kolem kráčí. Dech zašlých polibků Tvé líce rozžhaví, nezřené ruce se Ti ovinou kol těla, a píseň zazní zas smutného pohlaví, jak v naše objetí se kdysi horká chvěla. A ten, jenž před světem tě bude svojí zvát, ty ohně nezkojí svým smíchem chlácholivým, z rozpjaté náruče vstříc povane ti chlad, a trpce uhneš se těm retům žádostivým...

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

188. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Skizza ku „Caritas“. (Antonín Sova)
  2. SEN. (Viktor Dyk)
  3. VZDECH. (Bohuslav Květ)
  4. MILUJI ŽALY. (Arnošt Ráž)
  5. ŽIVOT. (František Soldan)
  6. PRALES. (Jan Opolský)
  7. LII. VÁM DOBŘE JE, VY MRTVÍ (Josef Svatopluk Machar)
  8. NEVÁHEJ... (Karel Babánek)
  9. Vzdech. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Recidiva. (Jaroslav Vrchlický)