STARÁ POHÁDKA.
Král Louis vyjel na lov s družinou
oj, pokřik nemalý:
zněl dusot koní roklinou
a v les posměšné „halali“.
40
Roj jisker, jak tak cválali,
vždy vzplál pod ořů kopytem
a bujnou píseň zpívali
si o poháru dopitém,
jejž dívka dolít váhala...
Tralalala, tralalala...
Hoj, stojí chata u lesa,
běloučká chata u lesa,
a před ní žínka kyprých vnad –
Ten zjev.. Mon Dieu! Nebesa!
V mžik s oře seskočil Louis král,
zlý Fauna smích mu na rtech hrál –
„Oh, žízním...“ ústa šeptala,
a žínka jen se usmála.
Tralalala, tralalala...
A vešli v chaty nízkou síň.
Vše čisto, bílá podlaha,
a z lesa padal měkký stín
na bílé lůžko – ha ha ha.
Číš rozlétla se na kusy
(druž venku čekala) –
Král ženu tiskl k boku si
a bílá postel sténala –
tralalala, tralalala...
41
Pak muž se vrátil tuchou jat...
oj, smích byl nemalý! –
Křik... uražený Majestát...
Jej hbitě svázali.
Král Louis se jenom pousmál:
„Tam pověste jej trochu dál
na nejvyšší všech borovic...“
Ta zachvěla se praskajíc,
a šerý les byl opět tich –
Jen ironický zněl kdes smích,
jak četa dále cválala –
Tralalala, tralalala...
42